Jak mohu urychlit uzdravení dítěte, bližního či mazlíčka?

„Tento článek sdílí osobní zkušenosti autora a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. Více viz upozornění na konci článku.“

Nezbytné je vyšetření lékařem (nejlépe celostní medicíny) a plnění jeho instrukcí! Lékař zná jejich zdravotní stav i léky, které užívají. Informace od nás jsou pouze doplňující / všeobecné, jejich zdrojem je tradiční léčitelství. Jestliže jsou doporučení v rozporu, vždy se řiďte radami lékaře!

Zachováním svého vnitřního klidu, vědomou pozorností – ne, že „uzdravujícího se“ hladím a u toho se dívám na televizi nebo odepisuji na SMS či emaily, ale stačí vždy na chvilku: povídat si z očí do očí, naslouchat, povzbudit slovy, pohladit a nechat v klidu odpočívat, poté mu stačí vědomí přítomnosti byť pracujete v jiné místnosti.

Zvířata i děti jsou napojené / cítí energie univerza (Boha), dospělí tomu nepřesně říkají instinkt atd.: zvířata nikdo neučil pečovat o mláďata a stejně to umí, cítí několik hodin dopředu zemětřesení nebo jiné katastrofy. Vaši mazlíčci cítí, že jedete pryč a to jste se ještě nepřevlékli ani nevyndali kufr ani nemluvíte o cestě, pouze se myšlenkově připravujete na odjezd a už můžete na zvířatech pozorovat změnu pohody ve strach z opuštění. A to, že na své bližní přenášíme svůj pracovní stres, nervozitu, zlost, frustraci atd., můžeme nejlépe vidět na dětech.

Proto je nejdůležitější pozitivní myšlenía mluvení, NE „Ty jseš zelenej, je ti blbě?“ ale „Už máš lepší barvu, určitě se cítíš líp.“ Důležitá je také správná volba slov viz. často používané spojení:
„Bylo tam strašně hezky“ nebo „To byl děsně krásný zážitek“. O mnoho lépe přece zní „Bylo tam moc hezky“ či „To byl velmikrásný zážitek, úžasný, super“. Malé děti i mazlíčci cítí rozdíl vibrací slov (strach, děs, nemoc, bezmoc / radost, uvolnění, jsi zdravý, silný, věříš tomu).

Pokud o někom mluvíte jako o nemocném, nejhůře projevujete-li lítost, „ty můj nemocný chudáčku“ (vím, myslíte to dobře, ale tato „magie“ slov mu ubližuje), tím jen utvrzujete „nemocného“ v tom, že je na tom špatně (doslova k němu nemoc přilepujete), že je to fakt a on přijme tento stav jako realitu „100x opakovaná lež se stává pravdou“. Slovo hypochondr určitě znáte, ne? Je to člověk, který se bojí nemocí, tudíž na ně stále myslí a pozoruje na sobě všemožné příznaky, lituje se a vyžaduje lítost. Tito lidé jsou opravdu daleko častěji a déle nemocní, než ti, kdož myslí pozitivně.
Opačného, tedy prospěšného účinku slov, dosáhnete povzbuzováním např. „Už se uzdravuješ, horečkou tvoje tělo bojuje s bakteriemi a viry, za pár dní už budeš úplně zdravý“. A když si v sobě přenastavíte „on je nemocný“ na „on se uzdravuje“, naleznete v sobě vnitřní klid a tímto klidem mu pomůžete nejvíce. Neprojevujte žádný strach slovně, chováním ani v myšlenkách viz. chudáčku, co je to s tebou, co mám dělat / jestli to nepřežiješ, co budu dělat? Utrápený pohled, zmatkování, roztěkanost. Tím jen ubližujete sobě i uzdravujícímu se. A přitom stačí jen úsměv, pohlazení a říci mám tě rád/a, aby se mohl v klidu a bezpečí uzdravit!
Věřte v uzdravení, ať už prostřednictvím:

• lékaře a léků (mám strach či pochybnosti, emoce přenáším na dítě / mazlíčka, následkem toho se jim v těle tvoří
  více stresových hormonů = snížení účinnosti léků)
• bylinek, vitamínů a minerálů
• léčivých energií od léčitelů / zdravotnických přístrojů
• meditace, jógových, dechových,... cvičení, masáží, saunování, otužování atd.

Víra v dobro, uzdravení, úspěch,... dává pocit bezpečí, jistoty, pohody a harmonie, což
zvyšuje tvorbu pozitivních hormonů například serotonin (štěstí a radost), melatonin (spánek a imunita), dopamin (pocit uspokojení), endorfiny atd. a ty měřitelným způsobem posilují imunitu, urychlují hojení, regeneraci atd.

Děti jsou naším zrcadlem – jejich lásku si ustupováním nezískáme
Častý fenomén dnešní doby – děti, které si vynucují pozornost a výhody citovým vydíráním, pláčem či vztekáním. Rodiče často v dobré víře ustupují, protože mají pocit, že tak dítě uklidní, jenže tím ho učí, že tento vzorec funguje. Dítě pak logicky opakuje to, co vede k cíli a požadavky sílí. Největší pomocí v takových situacích není křik ani trest, ale klidná důslednost – říci své „ne“ a zůstat u něj beze zloby a bez hněvu. Dítě velmi rychle vycítí, zda je rodič pevný nebo zda stačí trochu zatlačit a on povolí. Pokud vidí klid, lásku a důslednost, učí se tyto kvality převzít.

Stejně tak je dobré přesměrovat pozornost na smysluplnou činnost – místo aby rodič živil hysterii vysvětlováním či hádkami, může nabídnout jinou možnost: „Už je to lepší? Jsi v pořádku? No vidíš, nic to není,… pojď mi pomoct míchat polévku“ nebo „pojďme spolu něco nakreslit“. Dítě pak poznává, že spolupráce a klid mu přinášejí mnohem více lásky a blízkosti než vztek.
Velkou pomocí jsou také jednoduchá dechová nebo meditační cvičení, která lze dětem podat hravou formou – například „pojďme foukat do bubliny co nejpomaleji“ nebo „zkusme společně dýchat jako spící kočička“. Tak se celá rodina ladí do klidu a pohody, což je prostředí, kde se nejlépe spouští uzdravovací procesy.

Často si ani neuvědomujeme, jak moc naše reakce utváří prožitek dítěte. Příklad z rodiny: babička v hrůze popadne dítě, které jen zakoplo nebo si sedlo na zem a polopláčem se ptá: „Co se ti to, chudáčku, stalo?“ V tu chvíli se většina dětí rozpláče, protože cítí vyděšení dospělého a přijme roli „chudinky“.

Naopak většina otců z minulého století reagovala úplně jinak – dítě zvedli, oprášili a s úsměvem se zeptali: „Tak co, chytil jsi zajíce?“ A rázem se atmosféra změnila. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsem se v takových chvílích spíše rozesmál a zapomněl, že mě koleno vůbec bolelo.

Tento rozdíl krásně ukazuje, že slova i způsob reakce jsou „energií“, kterou dítě okamžitě přebírá. Strach a lítost bolest zvětšují, kdežto klid a nadhled bolest zmenšují a podporují odolnost.

Naše myšlenkové vzorce a nezpracovaný strach přenášíme na děti – například když se jeden z rodičů stále dokola vyptává, jestli - pro ostatní pozorovatele – dítě po vyléčené nemoci či už zcela zdravé dítě „neškrábe v krku, nebolí hlava, nemá teplotu“, jistota je jistota, abychom něco nepřehlédli či nepodcenili. Takové otázky vnášejí do rodiny strach a pozornost se tím zbytečně zaměřuje na nemoc. Výsledek? Dítě se učí všímat si nepohodlí a obav místo toho, aby vnímalo radost a posilovalo důvěru v uzdravování. I zde je klíčem naladění na pozitivní myšlenky – místo „není ti špatně?“ můžeme říci: „Dnes vypadáš čilejší, určitě se cítíš líp.“
Zdravému dítěti nevnucovat za každou cenu čepici nebo druhý svetr, ale vzít je s sebou a použít až tehdy, když vidíme, že dítěti začíná být zima – nebo ještě lépe, když si samo řekne.

Je dobré si uvědomit, že dítě nám vždy nastavuje zrcadlo. Pokud rodič z přehnané mateřské či otcovské lásky nedokáže dítěti stanovit jasné hranice, velmi často se stejný vzorec opakuje i v jeho vlastním životě – v práci či mezi přáteli se nechává využívat, neumí říci „ne“ a obětuje se na úkor sebe. A tak je na místě položit si otázku: Kdy už konečně řeknete „dost“ a nastavíte si hranice – sobě i dítěti?

Rozmazlováním dítěti totiž nevědomky komplikujeme budoucí život. Hranice nejsou projevem tvrdosti, ale naopak projevem lásky, protože vytvářejí jasný a bezpečný prostor, ve kterém se dítě může svobodně a zdravě rozvíjet. Děti, které znají své mantinely, cítí stabilitu a bezpečí. Ty, které vyrůstají bez vedení, naopak prožívají nejistotu a často hledají, jak dospělého vyzkoušet a znovu si ověřit, kde hranice vlastně jsou.
Podobně je to i s domácími mazlíčky – pes, který má pevné a laskavé vedení, se venku na vodítku cítí klidně a bezpečně. Naopak pes bez hranic, „rozmazlený“ a vedený chaoticky, bývá venku úzkostný, štěká a útočí na ostatní psy či kolemjdoucí. Stejně jako pes hledá ve svém pánovi oporu, i dítě hledá v rodiči pevnost a jistotu.

Já bylinkář jsem přesvědčený o tom, že pro uzdravení a pro udržení dlouhodobého zdraví je důležitější pozitivní myšlení a dobré vztahy, než všechny bylinky světa. „Veselá mysl, půl zdraví“ naši předkové byli moudří!

PS: samozřejmě také pestrý jídelníček a pít čistou vodu (ráno dospělému člověku napustit 2 litrovou láhev a do večera vypít / hustá krev to je jako plavat v medu - nefunguje čištění organismu od toxinů a odpadních látek, je omezený přísun kyslíku a živin do buněk, snížená obranyschopnost), pravidelný pohyb a spánek (cirkadiánní rytmus).

„Síla, kterou hledáš, je už v tobě. Nevěříš? Ohlédni se a uvidíš, jaký pokrok už máš za sebou.“
„Nikdy nejsme sami, vždy je tu někdo, kdo na nás s láskou myslí stačí se podívat na nebe.“

Přeji krásné dny, Honza Trávníček

Vyloučení odpovědnosti
Upozornění: V tomto článku sdílím osobní zkušenosti, příběhy a poznatky spolupracujících celostních lékařů, terapeutů a jejich klientů. Nejedná se o lékařská doporučení ani návod k léčbě. Každý člověk je jedinečný a příčin zdravotních problémů bývá více, proto je vždy nezbytné odborné lékařské vyšetření.

To, co pomohlo mně nebo jiným osobám, nemusí mít stejný efekt u vás. Uváděné informace vycházejí z tradičního léčitelství a alternativních přístupů. Nejde o oficiálně schválená zdravotní tvrzení. V textu nejsou uváděny názvy konkrétních produktů, pouze obecné účinné látky. Užíváte-li léky (na předpis nebo volně prodejné), může docházet k jejich interakci s jinými látkami, což může vést ke snížení účinnosti nebo naopak k riziku předávkování.

Pokud nemáte odborné vzdělání v oblasti zdraví, riskujete nesprávné pochopení uvedených informací a z toho plynoucí rizika. Proto před jakoukoliv změnou životosprávy, zahájením užívání doplňků stravy nebo úpravou léčby vždy doporučuji vše nejprve konzultovat s lékařem nebo jiným kvalifikovaným zdravotnickým odborníkem.