Neobětuj se pro druhé a dej sebe na první místo

„Tento článek sdílí osobní zkušenosti autora a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. 
Více viz upozornění na konci článku.“

Sebeláska není sobectví, ale základ zdraví. Dávat můžeme, není-li to na úkor sebe sama a když je péče opětována – protihodnotou (vděkem, pomocí, pozorností, penězi, …). Když jen dáváme a nepřijímáme,vzniká dluh – vyhoření, kolaps, chronická únava až autoimunitní potíže.
To jsou kolem nás samí sobci? Ne. Mnohem častěji pomoc sami odmítáme – protože neumíme přijímat, máme pocit, že si to nezasloužíme nebo máme zakořeněné přesvědčení, že čím víc se obětujeme, tím jsme hodnotnější / zasloužíme si lásku.

Někteří přílišnou péče vyžadují, jiní ji sice přijmou, ale cítí se pod tlakem – bojí se, že Vás zklamou nebo neunesou tíhu Vašich výčitek. Obě varianty nás vyčerpávají a způsobují vnitřní napětí, to se časem může projevit i na tělesné úrovni – ne jako trest, ale jako moudrý signál těla, že je čas přestat se obětovat a začít naslouchat i vlastním potřebám.

Tento článek je inspirací k pochopení a vnitřní změně. Mnoho lidí dokázalo přestat přehnaně pečovat o druhé až ve chvíli, kdy pochopili, že tím nepomáhají, ale naopak brání druhému převzít vlastní zodpovědnost a dozrát.

„Nemusíme trpět, abychom byli dobří — naopak, čím víc přijímáme svou hodnotu, tím lépe můžeme pomáhat druhým s lehkostí a radostí.“

V době, kdy se zdá, jako by celý svět sklouzl k sobectví a agresi, se mnozí lidé snaží být protiváhou tím, že jsou „co nejhodnější“ – až příliš pomáhají, někdy dokonce „páchají dobro“ a nevědomě nutí druhé dělat to, co pomohlo jim nebo přijmout jejich zkušenosti a názory. Jenže každý tlak vyvolává protitlak. Výsledkem bývá, že naslouchající se uzavře a ten, kdo se snažil pomáhat, cítí frustraci a vyčerpání. Změna totiž není otázkou síly ani přesvědčování, ale osobního dozrání. Každý potřebuje svůj čas a vlastní prožitky, aby změnu dokázal přijmout a posunout se vpřed. Respektovat tento proces u sebe i u druhých znamená skutečně pomáhat.

Při přetížení nás naše tělo /podvědomí chrání onemocněním
Když opakovaně dáváme více, než jsme schopni obnovit, ztrácíme energii, radost a vnitřní rovnováhu.​ Tento přístup vede k vyhoření, chronickému únavovému syndromu nebo dokonce k autoimunitním onemocněním. Když jsme permanentně pod tlakem — obětujeme se pro druhé nebo se honíme za kariérou, penězi, materiálními zážitky — naše tělo i duše nás prostě „vypnou“. Nemoc není trest, ale milosrdná pauza, kterou si vynutí naše podvědomí. Nemusíme si stěžovat na osud; naopak nás nemoc nutí zpomalit, přehodnotit životní priority a konečně začít pečovat o svou duchovní stránku, ne jen o materiální zabezpečení.

Co nám předali rodiče – a jak to změnit

Mnozí z nás vyrůstali v rodinách, kde se péče o druhé stavěla nade vše a obětování se pro druhé je často chápáno jako ctnost. Nebo jsme v dětství zažili trauma, či se stali obětmi, ty se často mohou stát těmi, kdo působí bolest ostatním, přičemž setrvávají v přesvědčení, že jsou jedinými trpícími. Tento jev je znám jako "cyklus násilí", kdy oběti zneužívání mohou v dospělosti opakovat naučené vzorce chování.

Chování obětí je velmi rozmanité, sahá od páchání zla až po extrémní obětavost. Obětaví jedinci se často udržují v přesvědčení o správnosti svého počínání myšlenkou, že kdyby se všichni obětovali pro druhé, svět by byl lepší. NE, protože by se vzájemně iritovali tím, že by si neustále poskytovali nevyžádanou pomoc, a ještě podle vlastních představ – dusili se navzájem („Tady máš ještě 2 knedlíky / čepici / já to s tebou přece myslím dobře!“) a následně by byli dotčení, že jejich snaha není dostatečně oceněna. Výsledkem by byla všeobecná frustrace a vyčerpanost z nenaplnění vlastních potřeb a cílů.

Je důležité si uvědomit, že nadměrná obětavost může být formou sebezničujícího chování, které pramení z nízké sebeúcty a citové závislosti na blízkých osobách. Tito lidé často trpí depresemi, úzkostmi a jejich vztahy opakovaně ztroskotávají. Pro dosažení zdravých vztahů a osobní pohody je nezbytné najít rovnováhu mezi péčí o druhé a péčí o sebe. Přitom se vyhnout opačnému extrému sebestřednosti.

Naše myšlenkové vzorce často odrážejí to, co naši rodiče sami zažili. Nikdy není pozdě senaučit pečovat o sebe i o druhé, důležitá je rovnováha. Pokud jsme se dlouho stavěli do role pomocníka, tak v duchu rovnováhy je správné, teď pečovat jen o sebe. Samozřejmě, malé děti potřebují naši péči, ale například manžel se o sebe může postarat sám, a dokonce Vám může pomáhat v domácnosti. Jestli je pracovně vytížen, může najmout hospodyni nebo alespoň informovat svou matku, že vy jste paní domu a platí vaše pravidla; pokud budete potřebovat radu, sama ji požádáte (příklad je pro ženy, ale i muži jsou obětaví). Možností je mnoho, stačí sebrat odvahu a začít, podobně jako ženy, jejichž zkušenosti jsem zmínil. Čím déle budete čekat, tím obtížnější to bude; na druhou stranu, mnozí z nás potřebují dosáhnout dna, aby se mohli odrazit vzhůru.​Až se budete cítit dobře a plní vitality, můžete opět nabízet pomoc druhým. Ne však automaticky na základě domněnky, že se bez vás neobejdou – často není vaše pomoc ani vyžadována. Jak se říká: „Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.“

Pomáhat (učit rybařit) / obětovat se (už navždy obdarovávat rybami)
• Pomáhat znamená nabízet podporu s otevřeným srdcem, ale zároveň si uchovat vlastní hranice
• Obětovat se znamená zanedbávat své potřeby, dokud nás nemoc nepřinutí k zamyšlení se nad její příčinou. Nadměrná pomoc brání dotyčnému, aby se posunul z role oběti do stavu samostatnosti. Například:
- Jsou vozíčkáři, kteří si citovým vydíráním či zlostně vynucují pomoc.
- A jsou vozíčkáři, kteří na dotaz „Mohu pomoci?“ odpoví: „Ne mám zdravé ruce“.

Při učení se rovnováze je nejdůležitější najít v podvědomí SPOUŠTĚČ a ODPOUTAT SE OD VÝČITEK
Překonání výčitek při odnaučování se obětování pro druhé je proces, který vyžaduje sebepoznání a změnu myšlení. Zde je několik kroků, které vám mohou pomoci:

✓ Pochopit skutečné motivace: ​
Mnozí z nás se obětují pro druhé ze strachu o sebe samé, budují si tak pocit jistoty, že jim druzí na oplátku pomohou. Často také jednáme z obavy, že nás ostatní přestanou mít rádi, a snažíme se vyhnout pocitu osamocení. Je pravda, že někteří lidé nás mohou přestat využívat, protože nikdy neměli v úmyslu dávat, pouze nás manipulovali sladkými řečmi či citovým vydíráním, aby v nás vyvolali potřebu jim pomáhat. Dobrou zprávou je, že skuteční přátelé, na které se můžeme spolehnout, zůstanou po našem boku.

✓ Uvědomění si vlastních potřeb:
Často se obětujeme pro druhé, protože máme pocit, že je to naše povinnost, nebo že jinak nebudeme dostatečně dobří. Je důležité si uvědomit, že i naše vlastní potřeby jsou oprávněné a zaslouží si pozornost.​

✓ Stanovení zdravých hranic:
Naučte se říkat "ne" bez pocitu viny. Stanovení hranic je klíčové pro udržení duševního zdraví a rovnováhy mezi pomocí druhým a péčí o sebe.​

✓ Sebepřijetí a odpuštění:
Pocity viny často vycházejí z neschopnosti přijmout vlastní chyby a nedokonalosti. Uvědomte si, že nikdo není dokonalý, a odpusťte si minulá rozhodnutí, která možná nebyla ideální.

✓ Uvědomění si negativních důsledků nadměrné pomoci:
Nadměrná snaha pomáhat druhým může vést k jejich závislosti na naší podpoře, což jim brání v rozvoji samostatnosti a sebepoznání. Tímto způsobem omezujeme jejich schopnost čelit výzvám a získávat důležité životní zkušenosti („Co si naše děti počnou bez nás, až tu nebudeme?“). Je důležité si uvědomit, že umožnit druhým, aby se sami vypořádali s obtížemi, je často nejlepším způsobem, jak podpořit jejich osobní růst a nezávislost.​

Tento přístup nejen podporuje jejich schopnost zvládat náročné situace, ale také posiluje jejich sebevědomí a odolnost. Nadměrná pomoc může vést k tomu, že se jedinec stane pasivním a závislým na vnější podpoře, což může negativně ovlivnit jeho sebedůvěru a schopnost činit vlastní rozhodnutí.​Proto je důležité najít rovnováhu mezi poskytováním podpory a umožněním druhým, aby se sami učili a rostli prostřednictvím vlastních zkušeností.

✓ Přehodnocení očekávání (nejít z extrému do extrému):
Je důležité zamyslet se nad tím, co od sebe i od druhých očekáváme, a ujistit se, že naše cíle jsou realistické / žádané a v souladu s našimi hodnotami. Často se totiž obětujeme, jen abychom splnili domnělá očekávání druhých. Například si říkáme: „Partner určitě chce, abych byla štíhlá, a když tvrdí, že se mu líbí boubelky, jen mě konejší.“ I v tomto ohledu je možné najít rovnováhu:
Představte si, že jste si stanovili cíl každý den cvičit hodinu v posilovně, přestože máte náročnou práci a rodinné povinnosti. Takový cíl je pravděpodobně nereálný a povede jen k frustraci, když ho nedokážete splnit. Lepším řešením je přehodnotit reálnost svých cílů a nastavit si dosažitelnější metu – například cvičit třikrát týdně po dobu 30 minut. To lépe odpovídá vašemu životnímu stylu a umožní vám dosáhnout rovnováhy mezi prací, rodinou a péčí o sebe.

✓ Vyhledání podpory:
Pokud je pro vás těžké zvládnout pocity viny sami, zvažte konzultaci s terapeutem nebo koučem, který vám pomůže pochopit příčiny vašich pocitů a najít strategie pro jejich překonání.​

Pamatujte, že změna návyků a myšlení je proces, který vyžaduje čas. Buďte k sobě trpěliví a oslavujte každý malý pokrok na cestě k vyváženějšímu životu. Pokud se vám to nepodaří, nic si z toho nedělejte; zkrátka ještě nenastal ten správný čas. I já jsem musel několikrát zkolabovat, abych se „už“ ve svých 48 letech naučil stavět na první místo. Píši tyto články s nadějí, že pomohou ostatním urychlit jejich „aha-moment“ tím, že si na ně při příštích zlomových okamžicích vzpomenou.

Další typy:

Materiální radosti nenaplní potřebu lidskosti
✗ Snažit se o nekonečné uspokojování smyslů (nakupování, přejídání, večírky), které pouze stimuluje tvorbu dopaminu a serotoninu „hormonů štěstí“, ale stejně jako u drog je to jen na krátkou dobu „na dluh“, protože pak následuje psychický propad. A čím déle to takto praktikujeme, tím více stimulů potřebujeme, ale ty vydrží stále kratší a kratší dobu. A toto je princip vzniku závislostí. Dlouho jsem nechápal přísloví: „V nejlepším se má přestat.“ a až když jsem četl studii o dopaminu a jeho vlivu na závislosti.
Když děláme něco příjemného dopamin stoupá (např. jíme čokoládu, scrollujeme sociální sítě, hrajeme hru). Vrchol dopaminu je jako „špička potěšení“ – a právě tehdy bychom měli přestat. Jenže místo toho často chceme víc. A to je problém: po dosažení vrcholu začne hladina dopaminu přirozeně klesat. My ale pokračujeme ve stejné činnosti, protože chceme znovu ten vrchol – jenže on už nepřichází. A tak trávíme více a více času snahou „získat zpět ten pocit“, čímž se dostáváme do bludného kruhu → vzniká závislost.

Takže přísloví „V nejlepším se má přestat“ má hluboký biologický základ – když odejdeme na vrcholu, necháme si v mozku zdravé „doznívání“ a netlačíme tělo do přepětí a vyčerpání systému odměn.
Je to cesta k větší rovnováze – a zároveň prevence závislostí.

✓ Činnosti, které přirozeně stabilizují dopamin:
- Pravidelný pohyb (chůze, lehké cvičení, tanec, jóga) → aktivuje dopamin jemně, ale trvale, bez výkyvů
- Dýchání a meditace → zklidňují kortizol, uvolňují napětí a obnovují citlivost na dopamin
- Dostatek spánku a světla ráno → ráno světlo + večer tma = synchronizace rytmů + zdravá tvorba dopaminu
- Tvorba a učení se novým dovednostem → mozek miluje progres – když se zlepšujeme, vyplácí „odměnu“
- Pomoc druhým a smysluplné činnosti → dlouhodobě vyživují střed mozku (mezolimbický systém)
- Hudba, zpěv, umění → kreativita probouzí radost a odměnu jemným způsobem
- Pobyt v přírodě, kontakt se zvířaty
→ uklidňuje nervový systém, obnovuje citlivost na radost

✗ Vyvarujte se:
- Nadměrným stimulům (sociální sítě, cukr, pornografie, přepínání aktivit) → rychlý, ale krátkodobý dopamin → vyčerpání receptorů
- Neustálému odměňování bez úsilí → mozek si zvyká na „instantní potěšení“ a ztrácí motivaci


✓ Pocit naplněnívychází z našeho nitra a můžeme ho mít 24 hodin denně. Ale je to těžko uchopitelný pojem (jako dítě, které si hraje, je šťastné a zcela pohlcené hrou), pro dospělé uvedu příklad, který si jistě pamatují - orgasmus (uvolnění, kdy na několik okamžiků mizí veškeré napětí a vnitřní kritik utichá): Když jsem byl sám, stále a neustále jsem měl potřebu masturbovat (minimálně 3x denně se uspokojoval – dopamínek chyběl) a když jsem měl partnerku, se kterou jsme měli vztah postavený na fyzické přitažlivosti, tak jsme do toho pořád bušili, ale rostl pocit prázdnoty (vnitřní smutek, neustálá touha „chci něco víc“), moje nedostatky se mi zrcadlily na partnerce atd. Konec. Pak mě jedna žena zaujala laskavým úsměvem od srdce, fyzicky to nebyl můj typ, ale v její přítomnosti mi bylo úžasně dobře, cítil jsem se přirozeně, nic jsem neskrýval … a najednou moje sexuální potřeba klesla na jeden až dvakrát týdně. K pocitu blaha (podobný, který po sexu vydrží pár chvil) mi stačila její přítomnost a i když jsme nebyli spolu, měl jsem pocit harmonie (nevěděl jsem co, je nedůvěra či žárlivost) a stačilo mi vědomí, že se zase uvidíme.

✓ Přirozený hluboký pocit sebelásky provázený pocitem bezpečí (najdeme-li sebelásku, nalezneme v sobě Božskou podstatu) je prožíván / cítěn celou bytostí, je dlouhodobě udržitelný a spojuje nás s intuicí, díky které můžeme proplouvat i bouřlivými vodami s jistotou, že po každé bouři vysvitne slunce.
Bez sebelásky nedokážeme skutečně milovat druhé — dokážeme se jen obětovat. A právě z nevyváženého dávámbere vzniká frustrace, hněv a mnohdy i toxické chování vůči těm, kterým jsme chtěli pomoct nebo to „schytají milovaní rodinní příslušníci“ = dlouhodobý přetlak („Jo, když to bouchne, tak to ani tisíc koní nevezme zpátky“).
Proto je důležité nastavit sihranice ještě včas — dokud máme sílu jednat s klidem. Když to necháme zajít příliš daleko, emoce přerostou naši schopnost je ovládnout. A pak místo lásky rozdáváme hněv… často těm, které nejvíc milujeme.
Slovo hranice je často užívaný termín, ale natolik abstraktní, že jej raději rozvinu:
Proto je důležité naučit se vnímat své limity, pečovat o své potřeby a mít odvahu říct si dost / NE dřív, než nás přetížení změní v člověka, kterým nechceme být. Když se naučíme mít se zdravě a nesobecky rádi, dokážeme dávat druhým s radostí – a ne z posledních sil.“ Opravdová láska nevyrůstá z oběti, ale z rovnováhy.“ „Jako nelze zalévat květiny z prázdné konve, nemůžeme rozdávat radost, když jsme sami vyčerpaní.“

Rovnováha dávání a přijímání

1. Stanov si hranice – nauč se říci „ne“ bez pocitu viny.
2. Dávej kvalitně, ne kvantitativně – raději pomoz jednomu člověku pořádně než mnoho lidem jen povrchně.
3. Přijímej pomoc – dovolit si přijmout podporu je stejně důležité jako ji nabídnout.
4. Dbej na regeneraci – pravidelný spánek, pohyb a chvíle klidu.

Autoimunita: útok na sebe sama

Když nevěříme ve vlastní hodnotu, naše myšlenky vysílají do těla signály, které ono pak „zrcadlí“ ve formě autoimunitních reakcí. Vnitřní konflikt — „nejsem dost dobrý“ — se projeví jako chronický zánět, bolesti nebo dokonce vážné autoimunitní onemocnění.

Malé kroky, velké změny

✓ Každý den si dopřej „čas pro sebe“. Nejlépe meditaci podle Gröninga 2x 5 minut denně

✓ Před spaním si napiš 3 vděčnosti (i drobnosti), které ti tento den udělali radost. Tím přeladíš mozek ze stresového režimu (mozek zpracovává přes noc informace za celý den – honičku a stres) do klidného, pak snadněji usneš a tvůj mozek zpracovává prožitý den přes pozitivní filtr, proto se ráno probudíš odpočatý s radostí z nového dne.

✓ Vědomě říkej ano nebo ne – podle svých potřeb. Z NE uděláš snadno ANO (už mám čas, co jsi potřeboval?), ale z ANO těžko uděláš NE (ale vždyť jsi mi to slíbil!).

✓ Sdílej své hranice s blízkými a respektuj i jejich. Vzájemně si sdělte, CO a z jakého důvodu je pro Vás důležité. Například kočka – dokáže dát najevo: teď se chci mazlit nebo teď potřebuji klid a odpočinek. A přitom nikdo nepochybuje, že nás má ráda. Je to prostě kočka – cítí, co je pro ni v danou chvíli důležité, jedná podle toho a bez výčitek. Možná i proto je ženy tolik milují – učí je žít v přítomném okamžiku, naslouchat sobě a respektovat své potřeby. Na rozdíl od mužů, kteří častěji tíhnou ke psům – loajálním, oddaným a vždy připraveným sloužit.
Každá duše přišla na tento svět něco pochopit, uzdravit nebo rozvinout. Rodina, do níž se narodíme, i tělo – ať už mužské či ženské – jsou jen prostředky na cestě poznání. Není náhoda, kým jsme ani co prožíváme. Důležité je, abychom se učili vnímat své potřeby, naslouchat svému srdci a jednat v souladu se svou duší (= vnitřním pocitem / NE myšlenkami).

Praktické kroky k rovnováze

Duchovní pomoc a meditace podle Bruna Gröninga

Bruno Gröning (1906–1959) učil, že životní síla („Heilstrom“) proudí všude kolem nás a že každý ji může přijímat skrze jednoduchou meditaci:

1. Pohodlně se posaď, zavři oči a vnímej svůj dech.
2. Uvolni tělo i mysl a vnímej jemné proudění energie v hrudi.
3. Představ si, jak přijímáš léčivou energii do každé buňky svého těla. Odevzdej Boží vůli a pusť jakoukoli snahu o kontrolu (pokud ti hlavou běží myšlenky, tak je propusť a zkus si znovu a znovu vyprázdnit mysl – BEZ výčitek, protože právě výčitky jsou tím nejtěžším břemenem pro naše celé tělo).
4. Trvej v tomto stavu 2x 5 minut každý den. Tím otevřeš kanál k uzdravující síle, která tě naučí přijímat stejně jako dávat.

Výhody pravidelné meditace

✓ Snižuje stresové hormony
✓ Posiluje imunitu
✓ Zvyšuje vnitřní klid a sebevědomí
✓ Učí přijímat podporu z Vesmíru i od lidí

„Síla, kterou hledáš, je už v tobě. Nevěříš? Ohlédni se a uvidíš, jaký pokrok už máš za sebou.“
„Nikdy nejsme sami, vždy je tu někdo, kdo na nás s láskou myslí, stačí se podívat na nebe.“

Přeji krásné dny, Honza Trávníček

Vyloučení odpovědnosti
Upozornění: V tomto článku sdílím osobní zkušenosti, příběhy a poznatky spolupracujících celostních lékařů, terapeutů a jejich klientů. Nejedná se o lékařská doporučení ani návod k léčbě. Každý člověk je jedinečný a příčin zdravotních problémů bývá více, proto je vždy nezbytné odborné lékařské vyšetření.
To, co pomohlo mně nebo jiným osobám, nemusí mít stejný efekt u vás. Uváděné informace vycházejí z tradičního léčitelství a alternativních přístupů. Nejde o oficiálně schválená zdravotní tvrzení. V textu nejsou uváděny názvy konkrétních produktů, pouze obecné účinné látky. Užíváte-li léky (na předpis nebo volně prodejné), může docházet k jejich interakci s jinými látkami, což může vést ke snížení účinnosti nebo naopak k riziku předávkování.
Pokud nemáte odborné vzdělání v oblasti zdraví, riskujete nesprávné pochopení uvedených informací a z toho plynoucí rizika. Proto před jakoukoliv změnou životosprávy, zahájením užívání doplňků stravy nebo úpravou léčby vždy doporučuji vše nejprve konzultovat s lékařem nebo jiným kvalifikovaným zdravotnickým odborníkem.