Neustály vnitřní konflikt „Nejsem dost dobrý/á“ cesta z temnoty do světla

„Tento článek sdílí osobní zkušenosti autora a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. 
Více viz upozornění na konci článku.“

Vývoj nervové soustavy nekončí narozením. Tělo ani nervová soustava nejsou neměnné – neustále se obnovují, přizpůsobují a při dlouhodobé zátěži se mohou formovat i nepříznivým směrem. Proto se téma „nejsem dost dobrý“ nemusí promítat jen do psychiky, ale může ovlivňovat i vývoj či degeneraci nervové soustavy, chování, vnímání sebe sama i vztah k vlastnímu tělu. Nejčastěji se píše o dědičnosti, špatné stravě nebo stresu v těhotenství jako o příčinách neuro-vývojových poruch (NDD). Jenže co člověka utváří dál, v dalších letech života?

V tomto článku poukazuji kromě negativního myšlení i na další silný faktor – nejsme jen mysl a čím dál víc ztrácíme vnitřní spojení – na své pocity, vnímání orgánů a signálů z těla. Proč lidi kouří? Vždyť je většině začátečníků pak špatně někdy se i pozvrací. Společenské uznání je důležitější než zpráva z vlastního těla – „Nedávej mi to, nedělá nám to dobře.“

Člověk, který je obětí programu „nejsem dost dobrý“, chce podvědomě světu i lidem dokázat, že to tak není, že má velkou hodnotu. Extrémně se tím ale vyčerpává neustálým, podprahovým bojem. Chce mít vše pod kontrolou, v domnělé rovnováze, v konfrontaci s ostatními. Je v něm neustálé porovnávání a potřeba dokazovat: jsem dost dobrý, podívej, mám fakta. Podívej, jsem lepší. To vše si musí sám sobě ukazovat, aby měl ze sebe dobrý pocit.

Hodnotu, kterou skutečně má, ale necítí, protože ji díky strachu a zúženému úhlu pohledu na nedostatky, nevnímá správně. Není to vidět navenek — je tam rozdíl jen ve vnitřní vibraci, v pocitu spojenectví s Bohem, s nekonečným zdrojem, nebo naopak s ego-myslí, čili se svým vlastním projektem obstát sám před sebou.

Ego-mysl pak se skládává a selektuje informace ve prospěch nějaké ideje či bludu — kód přežití ho ochraňuje, aby se ta stavba nezřítila, čili aby se člověk z toho nezbláznil. Díky tomu se božská hodnota neprojevuje v reflexech přirozeně, a tak se člověk snaží bojovat, chce vypadat dobře navenek, zavděčit se, dokazovat všem, že to umí, že si zaslouží úctu.

U každého se to projevuje jinak — syndromem hodného chlapce / děvčete nebo rozvojem ego-mysli. Vnímáme svět skrze své zkušenosti a traumata - realita se omezuje – nevnímáme ani neuznáváme hodnoty, zkušenosti a prožitky druhých, pak se stáváme obětí neznámých sil v sobě.

Nevidí, že podléhá vlastním dysfunkčním vzorcům, namísto toho obviňuje okolí, že ho manipuluje a vidí nebezpečí tam, kde není. Ovládá ho dráždivý stimul nespokojenosti, který ho neustále bičuje, aktivuje sympatikus, čili neustálá akce dostává do stresu jeho i jeho okolí. Člověk pak není schopen odpočívat.

Nakládá si na záda více, než unese, protože si myslí, že problémy má řešit.
Neví, že je stačí jen vidět — odevzdat je vyšší instanci – Bohu, ten je unese. To neznamená nezodpovídat za svá rozhodnutí a činy, ale soustředit se na pozitiva a hledat to dobré, což je i poučení.

Nakládá si na záda více, než unese, protože si myslí, že problémy musí sám vyřešit.
Neví, že je stačí jen vidět jako informaci a odevzdat je vyšší instanci – Bohu; ten je unese.
To neznamená, že člověk nemá nést odpovědnost za svá rozhodnutí a činy, ale že se má soustředit na pozitiva, hledat v situaci to dobré a přijmout změnu i poučení, které přináší.

Viz. moudra našich předků: „Ráno moudřejší večera.“ Dnes chceme vše vyřešit ihned, ale často bývá nejlepší se odpoutat a pak přijde spásná myšlenka nebo nám někdo poradí.

✓ „Co člověk neunese sám, může odevzdat Bohu.“
✓ „Pusť a důvěřuj.“
✓ „I to zlé je k něčemu dobré.“
✓ „Kdo si dělá starosti, ten je má.“
✓ „Nic se nejí tak horké.“
✓ „Nehas, co tě nepálí.“
✓ „Netlač vodu, teče sama.“
✓ „Po bouřce bývá jasno.“
✓ „Pesimista vidí problém v každé příležitosti. Optimista vidí příležitost v každém problém.“

V dospělosti nejčastěji nervové poruchy vznikají v důsledku stresu a přetížení centrální nervové soustavy (CNS), autonomního nervového systému (ANS) a bloudivého nervu (vagus). Vznikají uzlíky, spazmata, křeče — energie přes svaly neproudí. Proteiny a výživné látky pak nepomáhají, právě naopak: místo zdravého svalového vlákna se tvoří stresové uzlíky a ukládají se odpady v těle. Bolesti kolen mohou souviset s nedostatkem pokory, kvůli neustálým hádkám, soudům sebe i druhých či porovnáváním se s ostatními. Alergie jsou bojem sama se sebou na jakýkoliv, i neškodný podnět. Zažívací problémy souvisejí s neschopností strávit tento nepředvídatelný svět a neustálé změny.

Zdravá hodnota vypadá takto:
Mám velkou hodnotu už jen proto, že jsem. Nemusím se snažit někomu něco dokazovat, protože já jsem, a proto je vše připravené – pouze pochybnostmi a myšlenkami „nezasloužím si“ si blokujeme příležitosti či spíše nevidíme a sice slyšíme, ale nevnímáme dobré rady. Dělám vše tak, jak nejlépe umím — ne více. A když zatím neumím, tak zatím neumím, a je to v pořádku.

Jdu cestou k životu, dělám věci prospěšné a pro radost sobě i druhým a vím, že neexistují neodstranitelné překážky. Jen tam zatím jsou — a až dozraji k přechodu do dalšího levelu, budu mít sílu je přeskočit nebo odstranit. Nápovědou jsou chyby, protože díky nim si uvědomuji, kým chci a nechci být, co chci a nechci žít.

Pokud věřím, že se řešení vždy najde, že mi vesmír, andělé nebo Božské vedení skrze intuici ukážou cestu, případně mi pošlou do života správného člověka, dokážu si udržet klid a nadhled. Díky tomu pak mohu i sám sebe a jednání druhých vnímat v jiném kontextu.

Tady se zastavím a vysvětlím častý omyl, Boha vnímáme jako trestajícího, také jako spravedlivé Boží mlýny, ale tak to s vysokou pravděpodobností není. Stále častěji se objevuje názor – zkušenost, že Bůh je čistá láska a čím dále se svými myšlenkami, slovy a skutky vzdalujeme od dobra, tím méně nás může chránit a to špatné se na nás více lepí. Dokud jsou ptáčkové v hnízdě jsou pod ochranou rodičů a čím dále se v dospívání vzdalují, tím méně je rodiče mohou chránit.

Mít rád život – Boha umožňuje vidět možnosti tam, kde je nikdo jiný nevidí, skrze individualitu jedince.
Člověk v sebelásce vnímá svou hodnotu, i když nic nedělá – medituje nebo se povaluje v posteli, na rybách, na procházce, neboť ví, že to, co je důležité, je držet spojení s životem - Bohem, ne za každou cenu něco dělat a pracovitostí dokazovat svou hodnotu. Je mi 50 let a pamatuji si, jak starší lidé na vesnici tiše sedávali na lavičkách a nasávali klid a pohodu končícího dne. Neměli výčitky, že něco nestihnou, ani je netrápilo, že právě běží další díl seriálu. Byli spojeni s reálným životem, tady a teď, ne se smyšlenými příběhy a neosobními kontakty. Setkávali se, podávali si ruce a objímali se.

Mě osobně do negativního myšlení strhávají nespravedlnost, politikové a světové dění – války. Pak se začnou nabalovat další negativa ze současného života i traumata z dětství. Dříve to byl kolotoč – bludný kruh nekončících negativ.

Dnes si již většinou po chvilce uvědomím, že zase jedu negativa, uvědomím si spouštěč, poděkuji za něj jako za „upozornění“, že nemám ještě něco zpracovaného, pak to vše odevzdám Zemi, Bohu, vesmíru a už se k tomu nevracím. Pokud se myšlenky vrátí, přikážu jim: „Vraťte se do zdroje, ze kterého jste přišly.“ Prostě už to ke mně nepatří, i když se znovu objeví, to nejsem já, to je atak zvenčí – obrazně na jednom rameni sedí čertík, na druhém anděl, já jsem se rozhodl naslouchat andělovi. Dnes je prokázáno, že myšlenky jsou energie, vibrace a my fungujeme jako přijímač – rádio, a záleží na tom, na jaké frekvence se ladíme.

Přeladění samozřejmě nějakou dobu trvá, než budeme chytat čistý signál od anděla. Proto je dobré si uvědomit, že negativní myšlenky se sice vracejí, ale už mají menší sílu, snáze si je dokážeme uvědomit, rozpoznat ten první impuls a déle si držet pozitivní naladění. Můžeme k tomu využít i své tělo – to negativní v něm cítíme – stažený žaludek, chlad atd. Když si zaskáču, udělám dřepy nebo kliky, zazpívám si nebo jdu na procházku, tak přeladím svou autonomní nervovou soustavu, kterou nelze ovládat myšlenkami, do klidu a tento vnitřní klid dokáže zklidnit mozek – mysl.

Takže nezlobím se na temnotu a chyby, vnímám, že mi ukazují cestu – tady světlo není. Nevyčítám si je, ale orientuji svou mysl na světlo a to dobré. V chybách a negativních myšlenkách jsou nápovědy: tady přeci nechci být, toto nechci prožívat, a když chci prožívat dobré věci, musím na ně myslet, protože jen tak si tvořím pozitivní budoucnost. Když si držím program „nejsem dost dobrý“, tak nevidím příležitosti ani nevěřím chvále od ostatních – mám sice dobrý pocit, ale ten po chvíli zmizí. Temnota se rozpustí čistou, nepodmíněnou láskou.

Pokud jste skutečně vyčerpaní – například při chronickém únavovém syndromu – tak víte, že jídlem ani dlouhým spánkem energii nedoplníte. Tohoto daru chronické únavy se mi také dostalo, abych pochopil, že nejsme živi jen jídlem, ale část energie získáváme ze zdroje – vesmíru, Boha, na jméně nezáleží.

Světlo je jediný zdroj živé energie ve vesmíru, temnota se živí energií strachu, agrese, výčitek, stěžování si – negativními emocemi. Nevěříte? Jak se cítíte po setkání s kamarádkou, která si po celou dobu jen stěžuje – unavená? Proč se někdo pořád hádá? Jak se vedle takového člověka cítíte? Hádkou rozproudí energii a „cucne“ si i od Vás, zatímco Vy přijdete o další část své energie kvůli stresové reakci a nezpracovaným emocím. Agrese ani stěžování si není dlouhodobě udržitelná cesta, protože taková energie se brzy spotřebuje a stále potřebujete víc a víc, protože tento způsob parazitování Vás zevnitř spaluje.
Temnota může mít i příjemnější podobu – například jako neustálá honba za výkonem, mocí nebo bohatstvím. Na první pohled působí pozitivně, ale pokud není v rovnováze, odvádí nás od sebe sama a od skutečných potřeb.

Ať už se honíte za slávou, bohatstvím či mocí, vysáváte okolí nebo „upírům“ nedokážete říci: „A dost!“. To vše ubližuje Vám, Vašim vztahům i Vaší vnitřní rovnováze a časem se tento způsob života může projevit i nemocemi.

Víra v dobro, optimismus, příroda, meditace a modlitba – to jsou stálé a nevyčerpatelné zdroje energie. A pokud jsme napojeni na tento zdroj životní síly, můžeme ji vzájemně předávat dál. Pomáhají nám v tom i přirozené životní potřeby:
- vztahy, kdy si věnujeme pozornost „z očí do očí“ a nasloucháme si,
- kontakt s přírodou, radost z květin a zvířat, ionty v lesním vzduch, uzemnění – bosé nohy
- vědomí něčeho přesahujícího hmotu – ti, kdo umí ztišit mysl, se lépe napojují na své podvědomí, cítí své skutečné potřeby a intuitivně ví, jak jich dosáhnout. Je to i duchovní princip – zvířata vycítí nebezpečí a schovají se před povodní či lesním požárem ještě dlouho předtím. Také je nikdo neučí vychovávat mláďata atd.

„Síla, kterou hledáš, je už v tobě. Nevěříš? Ohlédni se a uvidíš, jaký pokrok už máš za sebou.“
„Nikdy nejsme sami, vždy je tu někdo, kdo na nás s láskou myslí stačí se podívat na nebe.“

Přeji krásné dny, Honza Trávníček

Vyloučení odpovědnosti
Upozornění: V tomto článku sdílím osobní zkušenosti, příběhy a poznatky spolupracujících celostních lékařů, terapeutů a jejich klientů. Nejedná se o lékařská doporučení ani návod k léčbě. Každý člověk je jedinečný a příčin zdravotních problémů bývá více, proto je vždy nezbytné odborné lékařské vyšetření.
To, co pomohlo mně nebo jiným osobám, nemusí mít stejný efekt u vás. Uváděné informace vycházejí z tradičního léčitelství a alternativních přístupů. Nejde o oficiálně schválená zdravotní tvrzení. V textu nejsou uváděny názvy konkrétních produktů, pouze obecné účinné látky. Užíváte-li léky (na předpis nebo volně prodejné), může docházet k jejich interakci s jinými látkami, což může vést ke snížení účinnosti nebo naopak k riziku předávkování.
Pokud nemáte odborné vzdělání v oblasti zdraví, riskujete nesprávné pochopení uvedených informací a z toho plynoucí rizika. Proto před jakoukoliv změnou životosprávy, zahájením užívání doplňků stravy nebo úpravou léčby vždy doporučuji vše nejprve konzultovat s lékařem nebo jiným kvalifikovaným zdravotnickým odborníkem.